Dobrovolnictví v Psychiatrické nemocnici Bohnice
Dobrovolnictví v Psychiatrické nemocnici Bohnice funguje od roku 2017, což je už téměř deset let. Právě v roce 2017 vznikla prvotní myšlenka a zhruba rok a půl poté probíhala intenzivní práce na tvorbě metodiky, obsahu, procesů i právních aspektů. Celý tento proces trval poměrně dlouho, protože šlo o zcela nepopsanou oblast, na kterou nebylo možné jednoduše navázat.
Zkušenosti jsme proto sbírali v jiných zařízeních, která mají s dobrovolnictvím dlouhodobou praxi – například ve Fakultní nemocnici Motol nebo v organizaci Amelie, která působí v onkologickém prostředí. Postupně vznikl základní rámec, na kterém je celý program postaven. Rok 2018 lze považovat za skutečný začátek systematického dobrovolnictví v PN Bohnice.
Výběr dobrovolníků a proces zapojení
Způsob výběru dobrovolníků se během let výrazně proměnil. V začátcích byl přístup poměrně liberální cílem bylo dobrovolnictví vůbec rozběhnout. Tento model však přinášel i komplikace, a proto se postupně vyvinul systém střídmější a promyšlenější selekce. Tento proces se formoval několik let před covidem, během něj i po něm.
Dnes je pro výběr dobrovolníků klíčový osobní kontakt. První výběr probíhá už vyplněním registračního formuláře na dobrovolnických stránkách. Druhým krokem je osobní setkání, při kterém odpadne zhruba polovina zájemců. Právě osobní rozhovor je zásadní umožňuje otevřeně mluvit o motivacích, očekáváních, možnostech i potřebách jednotlivých oddělení. Motivační dopisy či eseje mohou leccos napovědět, ale skutečný obraz o člověku poskytne až osobní setkání. Zpravidla během jedné hodiny se obě strany rozhodnou, zda do spolupráce vstoupí, případně si ponechají několik dní na rozmyšlenou.
Pokud se spolupráce potvrdí, jsou zájemci shromažďováni do skupin, obvykle o šesti až deseti lidech. Společně absolvují exkurzi na odděleních – zejména na gerontopsychiatrických odděleních, mužských a ženských odděleních a také na detašovaných pracovištích, jako je fyzioterapie nebo centrální pracoviště. I tato fáze přináší další filtrování, protože lidé vidí realitu prostředí a lépe si uvědomí, do čeho vstupují.
Následuje jednodenní školení, po kterém už zůstávají převážně vážní zájemci. Poté přichází na řadu administrativa – uzavření dohody, doložení bezúhonnosti, mlčenlivost a další formality. V průběhu celého procesu se zároveň společně hledá nejvhodnější oddělení pro konkrétního dobrovolníka.
Po podpisu dohody nastupuje dobrovolník na pracoviště, kde má každé oddělení svou kontaktní osobu. S ní se domlouvá konkrétní podoba dobrovolnictví kdy bude chodit, jak často, co bude dělat, s kým bude pracovat a jakým způsobem bude komunikovat.
Školení dobrovolníků
Školení zahrnuje široké spektrum témat. Patří sem právní aspekty dobrovolnictví, práva a povinnosti dobrovolníků, práce s očekáváními, obavami a motivací, nastavování hranic a vztahů i komunikace. Velký důraz je kladen na praktické modelové situace například co dělat, když pacient uteče, není motivovaný, je zmatený, potřebuje první pomoc nebo se chová agresivně. Tyto situace se společně probírají a zkoušejí, přičemž se sleduje i to, jak dobrovolník reaguje v kolektivu. Právě tento dynamický aspekt je klíčový při rozhodování o tom, na jakém oddělení a s kým bude dobrovolník působit.
Jak dlouho může dobrovolník působit v PN Bohnice
Dobrovolník může v nemocnici působit prakticky neomezeně dlouho třeba celý život. Někteří dobrovolníci jsou zapojeni už od roku 2019. Nejčastěji se ale jedná o studenty, kteří se hlásí na vysoké školy humanitního směru, například studium psychologie. Ti bývají zapojeni kratší dobu, obvykle půl až tři čtvrtě roku. Další skupinu tvoří lidé, kteří vnímají dobrovolnictví jako smysluplnou součást svého života a zůstávají dlouhodobě. U těchto dobrovolníků je důležité je průběžně podporovat a udržovat jejich motivaci.
Náplň práce dobrovolníků
Dobrovolník nedělá práci profesionála a není terapeutem. Tato hranice je zásadní. Přestože samotná komunikace může mít terapeutický efekt, nejde o strukturovaný terapeutický proces s plánem a cíli. Cílem dobrovolnictví je především návštěva pacienta a společně strávený čas.
Na dospělých odděleních lze rozlišit dvě základní oblasti činností interní a externí. Externí aktivity jsou preferované a zahrnují doprovody na procházky, nákupy, sportovní aktivity, návštěvy sportovišť, hraní ping-pongu v tělocvičně nebo vycházky mimo areál nemocnice. Dobrovolníci také doprovázejí pacienty na kulturní a společenské akce, do divadel, na koncerty, na úřady nebo domů.
Interní činnosti probíhají přímo na oddělení a nejčastěji zahrnují deskové hry. Ty slouží jako přirozený prostředek ke komunikaci rozhovor vzniká spontánně, lépe než při přímé výzvě k povídání. Důležité je mít společnou aktivitu, která komunikaci přirozeně otevírá.
Příkladem je vznik večerního deskového klubu na jednom z oddělení, který probíhá jednou týdně v podvečerních hodinách. Jde o experiment, který reaguje na možnosti dobrovolníků docházet až po pracovní době.
Velkou roli hrají také individuální dovednosti dobrovolníků. Někteří hrají na hudební nástroje, jiní mají jazykové, IT nebo jiné specifické dovednosti. Pokud je to možné, snaží se program těmto znalostem vyjít vstříc. V minulosti například dobrovolníci vyučovali pacienty český i německý jazyk s diktáty, domácími úkoly a velkým nadšením ze strany pacientů.
Zásadní je, aby dobrovolník něco přinášel – aktivitu, zájem, dovednost nebo alespoň ochotu doprovázet pacienty ven. To je obzvlášť cenné na uzavřených odděleních, kde mají pacienti společné vycházky.
Přání do budoucna
„V první řadě chci poděkovat všem dobrovolníkům, patří jim můj velký dík za jejich pomoc; to, co dělají, má velký smysl a přínos. A do budoucna je mým největším přáním udržet, co se již podařilo vybudovat, a dál rozvíjet dobrovolnictví tam, kde je skutečně potřeba a vítané. Klíčová je dlouhodobá udržitelnost aby dobrovolnictví zůstalo smysluplné, funkční a přínosné pro pacienty, dobrovolníky i personál nemocnice,“ říká koordinátor dobrovolnictví v PN Bohnice Luboš Chlad.
Dobrovolnictví očima Jany Černé
Jana Černá patří mezi dobrovolníky, pro které pomoc druhým není samozřejmostí, ale vědomým rozhodnutím. V následujících odpovědích přibližuje, co ji k dobrovolnictví přivedlo, co jí dává a proč má podle ní smysl se zapojit.
Co se vám na dobrovolnictví v PN Bohnice líbí ze všeho nejvíc?
Nejvíc mě na dobrovolnictví v PNB těší lidská blízkost a možnost být s někým skutečně přítomná. V prostředí, kde se řeší především diagnózy a léčba, má obyčejné setkání velkou hodnotu. Baví mě i to, že mohu propojovat historii Prahy, architekturu areálu a přírodu kolem s tím, co pacientky samy prožívají a vnímají.
Jak se za dobu, co u nás „dobrovolničíte“, změnila vaše role i samotná práce s pacienty?
Když jsem před čtyřmi lety začínala, byla jsem spíš průvodce a vypravěč. Přinášela jsem témata, příběhy a informace. Postupně se moje role posunula víc k tomu být někým, kdo naslouchá. Dnes už nejde tolik o to, co říkám, ale o to, že spolu můžeme sdílet otázky, vzpomínky nebo i ticho. Pacientky mohou být aktivnější, víc se zapojovat a často samy určují směr setkání.
Myslím, že to je dobrá taktika, kterou používám v jiné podobě třeba i s vnoučaty: půjdeme dnes, kam ty chceš a budeme dělat, co ty chceš. Dává nám to všem pocit svobody.
Vzpomenete si na konkrétní situaci nebo aktivitu, kdy jste si uvědomila, že „obyčejně strávený čas“ s pacientem má velký smysl?
Mezi jiným si pamatuji jednu procházku do Stromovky. Bylo to úplně obyčejné odpoledne, šly jsme pomalu, někdo mlčel, někdo se díval do stromů.
Jedna z pacientek mi pak řekla, že to byla první chvíle po dlouhé době, kdy se cítila klidná a součástí skutečného světa. Tehdy mi došlo, že nejde o program nebo výklad, ale o společně strávený čas a pocit, že člověk není sám.
Co byste dnes po několika letech zkušeností poradila novému dobrovolníkovi, který do PN Bohnice přichází poprvé a má respekt nebo obavy z prostředí psychiatrické nemocnice?
Novému dobrovolníkovi bych řekla, ať se nebojí být přirozený a otevřený. Nemusí mít připravené správné věty nebo řešení. Stačí přijít se zájmem a ochotou být chvíli s druhým člověkem. Psychiatrická nemocnice může zpočátku působit cize, ale člověk velmi rychle zjistí, že je to místo plné příběhů, zajímavých lidí a s možností si tak trochu vyzkoušet i sebe sama. Je to místo velkých přesahů.
Jakub Herzán
Vedoucí oddělení peer aktivit
