Visací zámek: čtyřicet let hluku, nadhledu a svobody
Visací zámek patří k zásadním jménům českého punku. Kapela působí na domácí scéně od roku 1982 a už více než čtyři dekády hraje v původní sestavě. Právě v začátcích své existence výrazně ovlivnila nejen zvuk celé generace kapel, ale i postoje a myšlení svých posluchačů.
Jejich koncerty jsou dodnes nabité energií, humorem a typickým nadhledem, který je pro Visací zámek stejně důležitý jako hlasité kytary. O hudbě, jaru, životě i dobíjení baterek jsme si povídali s celou kapelou.
Jako kapela jste na pódiích už desítky let. Co vám dnes zvedne náladu spolehlivěji – potlesk publika, nebo klid po koncertě?
Jan „Hony“ Haubert zpěv
Koncerty Visáčů probíhají v hodně rychlém tempu a musím přiznat, že během koncertu není moc času na přemýšlení. Potlesk a řev si ovšem užívám a čím hlasitější je publikum, tím líp hrajeme. Po příjezdu domů si ale většinou uvařím kávu, ubalím smotek a v klidu si koncert probírám v hlavě znovu. Vzpomenu si na různé detaily a užívám si to naše řádění ještě jednou. Je to, jako když si pustíte sportovní přenos ze záznamu.
Punková kytara je o energii, někdy i o chaosu. Máte nějaký svůj „nepunkový“ způsob, jak si v běžném životě vyčistit hlavu?
Michal „Pixies“ Pixa kytara, zpěv
„NE“., ale pokud bych se měl na danou otázku šířeji rozepsat, tak by byla odpověď: „Nemám“… 😊ale když se trošku zamyslím, tak si uvědomuji, že nejlepší relax a způsob, jak si od všeho odpočinout, tak jedině někam zmizet na dovolenou, nejlépe exotickou, a nic neřešit…
Dvě kytary v jedné kapele to chce souhru i toleranci. Platí to i mimo pódium? Co vám osobně pomáhá zůstat v pohodě?
Ivan „Hroch“ Rut kytara, zpěv
Dvě kytary v jedné kapele není nic neobvyklého. V jednom symfonickém orchestru je kupříkladu až 120 hudebníků rozdělených do skupin smyčcových, dřevěných dechových, žesťových dechových, bicích a ostatních nástrojů. To je, panečku, ukázka souhry a tolerance. Abych si udržel punkovou pohodu, stále pracuji na osobním rozvoji. Absolvoval jsem šamanský výcvik, kurzy tantry „posvátné
tělo, vášnivý duch“, rodinné konstelace, kakaové ceremonie, Cesty transformace, mužské kruhy a terapeutická sdílení, hypnoterapii, odblokování emocionálních stresů, kraniosakrální ošetření, pravidelné thajské masáže, meditace, saunu, muzikoterapeutické ladičky, výživové doplňky stravy, nervové lázně… a samozřejmě SEX.
Baskytara drží rytmus i kapelu pohromadě. Co drží pohromadě vás, když dojde energie nebo chuť?
Vladimír „Savec“ Šťástka baskytara
Energie nedochází. Jsem při chuti. Bubeník udává tempo. Jste spíš ten, kdo pořád zrychluje, nebo už víte, kdy je lepší si dát pauzu a zpomalit?
Jiří „Sweet P“ Pátek – bicí
V mládí jsem plný adrenalinu zrychloval. Časem jsem se ale unavil a dnes, už s nižšími fyzickými dispozicemi, se držím spíš zpátky. Ale nebrzdím…
Jaro je čas probuzení a nové energie. Máte nějaký jarní rituál nebo drobnost, která vám po zimě vždycky zlepší náladu?
„Hroch“: Ach, jaro, jak je krásné a zelené, léto hřejivé a žluté, podzim šťavnatý a červený a zima tichá a bílá. Každé roční období je pro punkáče tuze krásné.
„Savec“: Začínají brigády u nás na tenisových kurtech. Po zimním spánku oživuju motorku a patřičně nabalen vyrážím na první jarní kilometry.
„Sweet“: Jarní rituál nemám. Člověk se těší, že po zimním pražském spánku zprovozní chalupu a přesune se na půl roku na venkov a do přírody.
„Hony“: Jaro pro mě není období změny, ale nového začátku. V zimě moc koncertů nemáme a nic nového nerozjíždíme. Na jaře se začínáme probouzet.
Hudba je pro mnoho lidí lék na duši. Pomohla vám někdy vlastní písnička překonat těžší období?
„Hroch“: Ano, hudba je lék pro tělo, pro duši i pro spojení s Velkým Božím duchem. Zvláště punková hudba by se měla doporučovat jako doprovodná léčba maniodepresivních paranoiků se schizoidními tendencemi jako jsou politici, prezidenti a jim podobní plantážníci, himbajs. Sám sobě však ordinuji toliko Vesmírné TICHO.
„Savec“: Muzika je pro mě převoznice přes kalné zálivy života. Asi jsem ještě nebyl tak zkrušen, abych si pamatoval konkrétní písničku záchranářku.
„Sweet“: Písnička může dodat dobrou náladu… pokud nejde o depresivní song, který člověka rozhodí…
„Hony“: To je hodně nadneseně řečeno, ale někdy se stane, že si vzpomenu na nějakou starou píseň a hodně mi to zvedne náladu.
Punk bývá spojený s humorem a nadhledem. Pomáhá vám smích brát život lehčeji? Dá se hudbou vyjádřit všechno?
„Hroch“: Afirmace pro lepší náladu: „Jsem láskyplná Boží bytost naplněná nekonečnou vesmírnou energií.“
„Savec“: S humorem se žije líp. A jestli muzika dokáže vyjádřit všechno? Záleží na tom, co v ní hledáte. Každý poslouchá něco jiného, a to ho nějak konejší, uspokojuje, nebo burcuje. V tomhle je hudba úžasná. A tím bych zakončil svoji bezesporu hlubokomyslnou úvahu.
„Sweet“: Jistě, že smích a sranda obecně odlehčuje a přispívá k nadhledu. Hudbou lze vyjádřit mnohé, ale asi ne vše…
„Hony“: Ano, určitě. Když jsem na pódiu, tak jsem herec a můžu hrát jakoukoli roli. To, co zpívám, často není osobní, přesto tomu textu věřím.
Po letech na pódiu už máte určitě svoje osvědčené způsoby, jak „vypnout“. Co Vám nejlépe funguje, když potřebujete dobít baterky?
„Hroch“: Já si dobíjím baterky touláním v přírodě. Courám se po lese, nejradši mimo všechny cesty, vyhlédnu si krásný strom, třeba roztančenou borovici nebo mohutnou „dubici“ a vylezu na ni. Pak několik hodin sedím naprosto tiše na nejvyšší větvi a jen pozoruji svůj dech a naslouchám vesmíru. Nebo si povídám s havrany, kteří na mě pokřikují z okolních korun.
„Savec“: Stačí chvíli dělat něco jiného než do té doby. Říká se, že změna je život, strava má být pestrá. A vždyť vlastně už jsem naznačoval: na dobití používám sport, motorku, výlety, knihu.
„Sweet“: Mě nabíjí naše koncerty. To se prací za bubny uvolní endorfiny a člověk je sice po koncertě unavený fyzicky, ale nabitý energií a jistým druhem euforie…
„Hony“: Vypnutím baterky nedobiješ. Lepší je věnovat se něčemu jinému než hudbě. Já třeba jsem teď začal malovat svůj čtvrtý obraz.
Na závěr – jedna krátká punková rada čtenářům jarního čísla časopisu Bohnice?
„Savec“: Jeden můj známý měl na vizitkách motto: Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo.
„Sweet“: Navštivte koncert Visáčů…
„Hony“: Neberte si nic osobně a udržujte nadhled. Smích je vždycky lepší než nářek.
Alžběta Remrová
Vedoucí oddělení komunikace a vnějších vztahů
