Honza Rott: Paddleboard není jen letní trend.
Na první pohled jednoduché prkno a pádlo. Ve skutečnosti ale paddleboard nabízí mnohem víc než jen nenáročnou zábavu u vody. Spojuje pohyb, rovnováhu i ticho, které dnes často hledáme a možná právě proto se z něj stal fenomén českého léta.
Paddleboard možná působí jako módní vlna, ale jeho kouzlo je hlubší. Nabízí totiž něco, co se z běžných sportů pomalu vytrácí jednoduchost, svobodu a přímý kontakt s okolím. Není potřeba složité vybavení ani roky tréninku, aby si člověk užil první jízdu. A právě v tom je jeho síla. Stačí vyrazit na vodu a najít si vlastní tempo ať už jde jen o klidnou projížďku, nebo hledání hranic.
Sport, který na první pohled klame
Z dálky vypadá paddleboarding téměř až banálně. Jezdec stojí, pomalu pádluje a klidně se pohybuje po vodě. Stačí si ale stoupnout na prkno poprvé a iluze rychle mizí.
Rovnováha není samozřejmost. Prkno reaguje na každý drobný pohyb, vítr i nepatrné vlny. Tělo tak musí neustále pracovat zapojují se hluboké stabilizační svaly, záda i ramena. I krátká vyjížďka se tak může proměnit v překvapivě komplexní fyzickou aktivitu.
Právě v tom spočívá jeho síla. Při správné technice jde o pohyb, který posiluje tělo přirozeně a bez extrémního zatížení. Není proto náhodou, že ho doporučují i fyzioterapeuti.
Ticho, které dnes chybí
Vedle fyzického rozměru má paddleboarding ještě jednu, méně nápadnou kvalitu. Ticho.
Na prkně se pohybujete pomalu, bez motoru, bez hluku. Voda pod vámi zůstává téměř neporušená. Najednou vnímáte věci, které na břehu snadno uniknou světlo na hladině, zvuky krajiny, rytmus vlastního dechu. Ranní hladina bez větru, večerní klid nebo líně tekoucí řeka mezi loukami. I krátká vyjížďka může působit jako malý únik z každodenního tempa.
Jak se neztratit ve výběru
S rostoucí popularitou přišla i obrovská nabídka vybavení. A právě ta může být pro začátečníky matoucí.
Základem je stabilita, kterou ovlivňuje především šířka prkna. Širší modely jsou klidnější a odpustí víc chyb, což z nich dělá ideální volbu pro první pokusy.
Délka prkna pak hraje roli v rychlosti a držení směru. Delší prkna lépe kloužou po hladině a hodí se na delší trasy, kratší jsou obratnější a hravější.
Zásadní je i konstrukce. Moderní nafukovací paddleboardy dnes díky pokročilým technologiím nabízejí překvapivou tuhost i stabilitu. Kvalitní prkno tak může výrazně ovlivnit nejen pohodlí, ale i celkový zážitek z jízdy. Výběr proto nespočívá jen v ceně nebo designu klíčové je, kde a jak chcete jezdit.
Když jde o víc než jen projížďku
Pro většinu lidí zůstává paddleboard příjemnou rekreační aktivitou. Existuje ale i jeho sportovní tvář rychlá, technická a fyzicky náročná.
Závody se jezdí na dlouhé vzdálenosti, často v náročných podmínkách, kde rozhodují detaily – technika záběru, práce s těžištěm i schopnost číst vodu a vítr. Právě z tohoto prostředí pochází i český závodník Honza Rott, který patří mezi výrazné osobnosti evropského paddleboardingu. V rozhovoru popisuje, proč tenhle sport lidi tolik přitahuje a co všechno se za jeho zdánlivou jednoduchostí skutečně skrývá.
Paddleboard dnes vidíme skoro na každé pláži i rybníku. Co podle tebe stojí za tím, že se z relativně okrajového sportu stal během pár let skoro symbol letní dovolené?
Je to boardový sport mající relativně blízko k surfingu, který zažívá ve světě obrovský boom, a jelikož nemáme v ČR vlny, tak toto je možnost, jak se surfingu alespoň trochu přiblížit. Češi jsou všeobecně vnímáni jako národ vodáků a kombinace možnosti být s něčím u vody a ještě vypadat cool jako surfař, je zkrátka lákavá. Podobně tomu bylo s windsurfingem v osmdesátých letech. V neposlední řadě k tomu samozřejmě přispěla obrovská nabídka až neuvěřitelně levných paddleboardů, které dneska koupíte stejně tak v obchodě vedle rohlíků, jako vedle nářadí do dílny.
Máš pocit, že lidé paddleboard spíš podceňují, nebo naopak přeceňují? Co je na něm ve skutečnosti nejtěžší?
To je hrozně individuální, ale myslím, že všeobecně lidé v ČR mají tendenci všechno trochu podceňovat, nebo spíše přeceňovat svoje schopnosti. Na paddleboardu je pro většinu lidí asi nejtěžší se na něj postavit. Většinu uživatelů totiž vidím klečet, případně si pořizovat rovnou sedátka, ale to bychom to pak měli přejmenovat z oficiálního Stand Up Paddleboard na sit down matrace. Pokud to pak budeme brát po té sportovní stránce, tak na výkon jsou nejnáročnější nonstop maratony jako holandský 11 cities a na šikovnost obří vlny a náročné peřeje řek.
Když sleduješ začátečníky na vodě jaký moment většinou rozhodne, jestli je paddleboarding opravdu chytne?
Je to kombinace počasí, materiálů a zkušenosti obsluhy půjčovny, případně prodejny. Když bych to shrnul, tak ideální předpoklady pro to, aby vás to chytlo, je teplá voda, ideální teplota vzduchu (máme vyzkoušeno, že je to 23° a více, ale zase ne moc přes 30°), pak kvalitní vybavení půjčovny (široké stabilní plováky, které jsou dostatečně nafouknuté a lehká, nastavitelná pádla); v neposlední řadě je to zkušenost obsluhy, která umí nastavit správnou délku pádla a podat instrukce, jak provést správně záběr, aby prkno jelo rovně, případně zatáčelo tam, kam chci.
V čem je podle tebe paddleboard jiný způsob pohybu po vodě než třeba kajak nebo surf?
On není jiný, ale je to právě kombinace těchto dvou plavidel, nebo řekněme raději kombinace kánoe a surfu. Z každého si bere trochu a já si troufám říct, že právě tu lepší špetku. Proti kajaku mám lepší rozhled, zapojuji svaly celého těla a taky na mne tolik necáká voda. I relativně lehká peřej je výzvou, a taky si paddleboard snadněji sbalím třeba na cestu vlakem nebo tramvají. Proti surfu, kde se leží nebo klečí a pádluje rukama, je super, že se dostanu mnohem dál s menší námahou a taky jsem výrazně méně namočený. Když bych to vzal na vlny, tak je tam velkou výhodou, že ze stoje je mohu snáz číst (vidím dál) a také si je díky silnějšímu záběru pádlem oproti ruce mohu snáz chytit.
Máš nějaký moment z vody závod nebo obyčejnou vyjížďku kdy sis řekl: „Právě proto tenhle sport dělám?“
Takových momentů je naštěstí stále ještě mnoho. Závody jezdíme hlavně pro zábavu; když se mi jízda povede, tak je to dobrý pocit, a když se mi povede nejlépe ze startovního pole, tak je to samozřejmě ještě mnohem lepší pocit, který bývá odměněn medailí. Pak jsou to momenty, kdy se mi povede projet nějakou peřej, kterou předtím nikdo na paddleboardu neprojel, nebo kdy si dobře zajezdím na velmi velkých, či jinak náročných vlnách. V poslední době si užívám ale i zážitky méně sportovní jako hezké okolí řeky, kde mohu z posledních jmenovat například řeku Eagle v Coloradu, která se jmenuje zřejmě podle četného výskytu orlů, kterých jsme viděli z řeky nepočítaně, nebo jízdu na menších vlnách při západu slunce na pozadí buddhistického chrámu na Srí Lance.
Existuje místo nebo typ vody, kde je paddleboard podle tebe úplně nejlepší a většina lidí to vůbec netuší?
To se asi takto nedá říct. Pro mě je třeba paddleboard nejlepší plavidlo na řeky do obtížnosti WW III-IV (pro čtenáře si to lze snadno představit jako kanál v Praze–Troji, případně jiné závodní tratě, kde vídáme naše reprezentanty jako Jiřího Prskavce nebo Vavřince Hradílka). Tam bych se na kajaku asi i trochu nudil, ale na paddle je to super výzva.
Na závodech rozhodují detaily. Jaká drobnost může ve výsledku rozhodnout o vítězství, či porážce?
Je to hlavně o odtrénovaných hodinách, fyzičce a také prohlídce trati u vody, kdy člověk hledá nejlepší průjezdy a kombinace nájezdů do branek. Zpravidla rozhodne drobnost, kdy přenesu pozdě váhu na správnou hranu boardu, případně udělám záběr o zlomek sekundy dříve nebo později. Z technologie to je často podceňované pádlo, jeho tuhost, váha i tvar, a to samé vlastně platí i o boardu.
Který závod byl pro tebe psychicky nejtěžší a proč?
Závody už léta beru jako zábavu a odreagování se od starostí všedních dní. Těžký pro mne asi mohl být závod v Troji, kde jsem vypadl v Crossu nečekaně hned v jednom z prvních kol, ale i to k závodům patří a vzhledem k tomu, že už si ani nepamatuji, v jakém to bylo roce, tak to žádná velká psychická újma nebyla.
Co tě dokáže na vodě překvapit i po letech závodění?
Záludná kombinace branek, kterou připraví rozhodčí, a délka trati, na kterou už moje fyzička nestačí. Naposledy to byla i kombinace nadmořské výšky a s ní spojený nedostatek kyslíku. Pádlovali jsme ve výšce okolo 2 000 m n. m. a přestože jsem si přišel celkem fit, tak mne tam předjel i o 10 let starší borec, protože byl prostě lépe aklimatizovaný.
Jako spoluzakladatel TAMBO máš možnost ovlivňovat vývoj prken. Co je věc, kterou běžný jezdec na paddleboardu vůbec nevidí, ale která přitom zásadně ovlivňuje jízdu?
Je to tvar a technologie výroby. Stejně tak jako se většina lyžařů spokojí s průměrnými až velmi tragickými lyžemi a běžkami, tak 90 % jezdců na boardu nikdy nedrželo v ruce pádlo ze 100 % karbonu (ač to prodejci často v letácích tvrdí) a nestálo na plováku, který má promyšlený tvar, správně zvednutou špičku a třeba dostatečnou tuhost při nízkém profilu. Jde o detaily, ale jen to, že kvalitní plováky jsou o 3 cm nižší, je hrozně znát na stabilitě i síle záběru, protože rázem máme na pádle o mnoho lepší páku, než když plovák stojí o 3 cm výše nad hladinou.
Jak dlouho vlastně trvá, než se z nápadu na papíře stane hotové prkno, které může jít na vodu?
Někdy to jde, zejména díky náhodě, velmi rychle, a to se bavíme o nižších měsících, ale jsou plováky, které mám na papíře a v prototypech už několik let a stále ten finální produkt není v masové výrobě.
Testuješ nové modely tak, že na nich jedeš závod nebo je vývoj spíš laboratorní práce?
Laboratorní práce se v našem oboru ještě moc nenosí; jednak je drahá a za druhé je to stejně často víc o pocitech než o naměřených setinkách. Tedy plováky testuji a vyvíjím, takže na nich jezdím já i moji kolegové a kolegyně různých schopností a také třeba různých váhových kategorií.
Když se podíváš na paddleboarding dnes a před deseti lety kde vidíš největší změnu?
Paradoxně v technologiích to není až tak překotná změna jako v přístupu společnosti. Před deseti letech jezdili na paddleboardech nadšenci a sportovci, kteří se chtěli něco naučit, investovat do sebe i do vybavení. Dnes vidíme plácat se na prknech kdekoho a o kvalitě většiny prken je škoda mluvit.
Myslíš si, že paddleboard čeká ještě další velká vlna popularity, nebo se spíš ustálí jako „klasický“ vodní sport?
Myslím, že jsme na vrcholu vlny, ale je to spíše takové tsunami, za kterým je vysoká rovná voda, tedy předpokládám, že se ustálí jako vodní zábava, a budu jen doufat, že se mezi pádlujícími najde i více jezdců, kteří se mu budou chtít věnovat jako sportu.
Co by podle tebe měl člověk zažít na paddleboardu alespoň jednou v životě?
Rozhodně něco, co mu udělá radost. Je jedno, jestli to bude to, že se postavil, udělal stojku, přejel poprvé celý rybník, skočil vodopád nebo sjel deset metrů vysokou vlnu. Občas se přistihnu na paddleboardu, že si „výskám“ radostí. Když o tom tak přemýšlím, tak se mi to snad při jiném sportu nestalo, ale tady jo, a také vím, jaký je na to návod. Dobrá parta lidí na vodě, slunečné počasí a peřeje tzv. „wave train“ na průzračné alpské řece.
Tak tedy někdy třeba na rakouské Sanně, fííí…
ahoj u vody, Honza Rott
Alžběta Remrová
vedoucí oddělení komunikace a vnějších vztahů
