„Už nechci tu bolest.“ „Miluju milovat.“ Jak vypadá život na dětské psychiatrii
Žádné mříže ani hrozivé zvuky zevnitř. Oddělení číslo 28 v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice, ve kterém se léčí děti a dospívající, je obklopeno stromy a působí klidně. Chodby zdobí obrázky a ze stropů visí desítky barevných ptáčků z papíru. „To dělali pacienti s terapeutkou,“ říká staniční sestra Nacka Tallošiová. Na oddělení je ticho, chodby jsou cítit čerstvou barvou. „Kdybyste viděli, jak stěny pokojů vypadaly. Museli jsme vymalovat,“ vysvětluje sestra.
Oddělení je rozdělené do dvou pater a na každém se personál stará o 18 pacientů – hlavně dívek ve věku 15 až 18 let. „Současný svět hodně určují sociální sítě. Tam dívky vidí hubené a krásné lidi. Realita je ale jiná a na to ony reagují citlivěji než kluci,“ říká naše průvodkyně. Diagnózy jsou nejčastěji dvě: poruchy příjmu potravy a sebepoškozování. „Máme tady dívky, které se řežou a mají sebevražedné myšlenky,“ popisuje sestra. Nemocnice v posledních letech navýšila kapacity, ani to ale nestačí. Další přidávání lůžek zde podle Tallošiové není možné.
Ve standardním pokoji jsou dvě nebo tři postele, noční stolky s osobními věcmi, pracovní stoly a židle, skříně. Koupelna je zvlášť. Zdi jsou holé, u oken chybí kliky. „Když chtějí, tak si umějí otevřít. Jsou vynalézavé, stačí jim třeba víčko od lahve. V oknech jsou ale čidla, když je otevřou, tak to slyšíme,“ přibližuje Tallošiová. Na prázdných zelených matracích si pacienti nechávají vzkazy. „Už nechci tu bolest“, „Chci domů“ nebo „Miluju milovat“, stojí na nich. „Než jsme vymalovali, bylo to i na zdech,“ říká sestra.
Vedle vyšetřovny jsou pokoje se zvýšenou péčí. „Máme tady kamery a ve vyšetřovně monitory, takže můžeme kdykoli zakročit,“ vysvětluje Tallošiová. Pokoje jsou stejné jako ty standardní, až na jeden rozdíl – postele nejsou dřevěné, ale kovové a zpod povlečení vykukují popruhy. Ty mají pacientovi zabránit, aby ublížil sobě nebo personálu.
Terapie se zvířaty i v posilovně
Dívky mají pevný režim. „Řada ho opravdu potřebuje. Ráno budíček, snídaně, sezení v kruhu s lékaři, takzvanou komunitu, pak škola. Za chvíli půjdou z oběda,“ vyjmenovává sestra. „Měli jsme špenát a knedlíky. Moc nám to nechutnalo,“ hlásí tři dívky v mikinách a volných kalhotách, které po jídle míří na vyučování. „O víkendu mám propustku a pojedu domů. Těším se. Co budu dělat? Ještě nevím, asi půjdu někam ven,“ říká jedna z nich.
„Propustky dostávají děvčata, která už jsou na tom lépe, aby si zkusila návrat domů. Většina z nich se do toho ale moc nehrne a říkají, že chtějí ještě zůstat tady. Je to zvláštní, dříve to tak nebylo,“ přibližuje sestra.
Odpoledne mají dívky terapie. Volit si mohou z několika možností – sezení s terapeutem, hipoterapii, arteterapii, mezi favority patří keramická dílna nebo statek se zvířaty. Nejoblíbenější je prý navlékání korálků. Děvčata mohou trávit čas také na venkovním hřišti nebo v posilovně. Tady je ale třeba být opatrný: dívky s poruchou příjmu potravy se často „chtějí hýbat až moc“.
Telefony zvoní neustále.
Pacientky v nemocnici obvykle stráví dva až čtyři týdny. „U těch s poruchou příjmu potravy to trvá déle a samozřejmě se stává, že se i vracejí,“ vysvětluje Tallošiová. Děti se do nemocnice dostávají většinou přes pediatry. „Máme tady i takzvaná následná lůžka, na která přijímáme děti z akutních oddělení v Motole a v Krči. Těchto dětí je ale kvůli nedostatku kapacit minimum. Větší část k nám směřuje od pediatrů a z jiných zdravotnických zařízení. Akutní stavy přijímáme také po domluvě s rodiči. Ti volají dnes a denně, že potřebují přijmout dítě. Naléhavost k přijetí na základě žádosti a pořadníku nakonec určuje pan primář,“ líčí.
Dětské oddělení Psychiatrické nemocnice Bohnice přijímá dětské pacienty ve věkovém rozmezí 10-18 let. Oddělení má 40 lůžek. (23. května 2024)
Nemocnice v posledních letech navýšila kapacity, ani to ale nestačí. Další přidávání lůžek zde podle Tallošiové není možné. „Naše oddělení není nafukovací. Na kvalitní péči je potřeba spousta lidí – sestry, lékaře, terapeuty a další,“ vysvětluje.
Místa chybí na dětských psychiatriích už roky. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) loni oznámil, že chce počet dětských a dorostových psychiatrických lůžek navýšit o 150. Zatím ale není jisté kde ani kdy.
„Projekty jsou v současné chvíli hodnoceny dle procesu nastaveného ministerstvem pro místní rozvoj. Dle vyhodnocení projektů pak bude možné potvrdit konečnou strukturu lůžek,“ sdělil mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Podle Asociace dětské a dorostové psychiatrie je v Česku nyní zhruba 570 psychiatrických lůžek pro děti a dorost. Jedním ze zařízení, která by se mohla rozšířit, je Psychiatrická nemocnice Kroměříž, která má 30 dětských lůžek. „V Kroměříži směřujeme k 50 lůžkům, ve FN Olomouc k 25,“ řekl MF DNES ředitel FN Olomouc Roman Havlík.
Naopak Psychiatrická nemocnice v Opavě s navýšením lůžek nepočítá. Nyní jich má 50. „Nemáme personál ani prostory,“ uvedla primářka Oddělení dětské a dorostové psychiatrie Dana Trávníčková. Nemocnice se podle ní ani nepodílí na nové koncepci dětské psychiatrie. „V poslední době se jich vytvářelo několik, ale prakticky s nulovým efektem pro praxi,“ říká.
Zdroj: zpravy.iDNES.cz, 2. 6. 2024, Eliška Hovorková, Tereza Tykalová
