Spirituální péče

Historie spirituální péče v Psychiatrické nemocnici Bohnice

Spirituální péči v Psychiatrické nemocnici Bohnice (dále PNB) můžeme dějinně rozdělit do tří stádií, která lze charakterizovat pomoci vztahu, v jakém se vůči sobě nacházela psychiatrická a duchovní péče v naší zemi. Od počáteční fáze, kdy oba dva druhy péče probíhaly vedle sebe více méně nezávisle, přes období nesvobody, kdy stály ideologicky proti sobě, až po současnost, kdy se prolínají v celostní péči o pacienty, ale také o jejich příbuzné, stejně tak jako o zaměstnance, anebo o návštěvníky nemocnice.

I. Léta 1909 až 1948
První období začíná ustanovením vlastní duchovní správy v Královském českém zemském ústavu pro choromyslné a nástupem katolického kněze Otakara Hrušky jako prvního duchovního správce ústavu 1.12.1909. O deset let později byl v areálu nemocnice dokončen a 1.11.1919 vysvěcen ústavní kostel sv. Václava. V tomto období byla většina obyvatelstva alespoň matrikově katolického vyznání a tak spirituální péče, která byla pacientům a personálu nemocnice nabízena, spočívala převážně v tradičních náboženských úkonech, ke kterým patřilo slavení bohoslužeb v průběhu celého liturgického roku, dále křty, svatby, pohřby a návštěvy u nemocných.
 
II. Léta 1948 – 1989
Druhé stádium se začíná psát 25. únorem 1948, kdy nastaly v naší zemi politické změny, které znamenaly zásah i do podoby nemocniční duchovní péče. Ústavní kostel byl od roku 1951 pro pacienty i zaměstnance uzavřen a vlastní ústavní duchovní správa zrušena. I během tohoto čtyři desetiletí trvajícího období se spirituální péče v nemocnici pochopitelně uskutečňovala, ale tajně a měla převážně podobu svátostné pastorace pro praktikující křesťany, zejména formou modlitby u lůžka nemocného, zpovědí a pomazání nemocných.
 
III. Léta 1989 až dosud
Třetí fáze nastala po zatím poslední významné proměně naší společnosti, kterou přinesla sametová revoluce roku 1989. V roce 1990 požádalo tehdejší vedení Psychiatrické léčebny o navrácení kostela a ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským a za podpory Sdružení křesťanských podnikatelů realizovala jeho rekonstrukci, která byla završená jeho slavnostním znovuvysvěcením, k němuž došlo 11. února 1993, který byl v tom roce vyhlášen za Světový den nemocných. Spirituální péče v PNB se však už nevrátila jen k podobě, jakou představovala pastorace nemocných před únorem 1948 nebo v době totality, ale nabízí nemocniční spirituální péči v jejím širším slova významu, jak se stalo obvyklé v západní části Evropy nebo USA minimálně od konce II. světové války. Znamená to, že adresáty spirituální péče už nejsou jen věřící zařazení do některé z církví nebo náboženských společností a že její poskytovatelé vystupují ekumenicky s přesahem k mezináboženskému dialogu.

Současná podoba spirituální péče v PNB

První polistopadový ředitel léčebny, MUDr. Zdeněk Bašný, se zasloužil ve spolupráci s nadací Bona o vybudování zázemí v kostele, kde již více jak dvacet let probíhají skupiny hagioterapie a semináře pro zájemce o spirituální péči. Poskytování spirituální péče v PNB se vyznačuje především snahou o to, aby kostel byl otevřen co nejširšímu spektru aktivit, ale též o přenesení spirituální péče i mimo kostel přímo na pavilony, aby mohla být poskytována rovněž těm, kteří se sami k nějakému náboženství nehlásí, ale uvědomují si své spirituální potřeby. Programy v kostele, ať už se jedná o samotné bohoslužby, ale i o koncerty nebo občasné výstavy či přednášky, se postupně stávají součástí komunitního života Prahy 8.

Tým spirituální péče

Liturgie, ke které je kostel určen především, už není jen římskokatolická, ale také evangelická nebo husitská a pro ty, kteří se nechtějí účastnit bohoslužeb, je zde příležitost k soukromé modlitbě či meditaci, k individuálnímu rozhovoru, anebo k společnému setkávání se nad Biblí. Těmto programům odpovídá i ekumenické složení Týmu spirituální péče, který byl v nemocnici ustanoven v roce 2009 rozhodnutím jejího současného ředitele MUDr. Martina Hollého. Kromě křesťansky orientovaných duchovních je mezi nimi také židovský rabín a všichni členové týmu spirituální péče prošli nebo procházejí psychoterapeutickými výcviky. Formy spirituální péče, které jsou v léčebně už čtvrtstoletí nabízeny, ať už je to hagioterapie, ale rovněž další podoby skupinové nebo individuální spirituální péče, se kterými začínal v devadesátých letech minulého století na primariátu MUDr. Slavoje Brichcína evangelický farář Jiří Štorek, si našly své pokračovatelé v současných členech Týmu spirituální péče, který se těší nevídané stabilitě. Jedná se o evangelické faráře Miroslava Erdingera a Ondřeje Koláře, husitského faráře Jiřího Chválu, katolického kněze Jana Kofroně, terapeuty Pavla Hynka a Moše Kollera, psychiatra Prokopa Remeše a nemocničního kaplana – jáhna Jaromíra Odrobiňáka. Sluší se připomenout, že na programu kostela se v prvních letech po jeho znovuvysvěcení podíleli ošetřovatel Vladimír Ochrana z PNB s katechetkou Marií Böhmovou z římskokatolické farnosti v Bohnicích a významnou duchovní stopu zde rovněž zanechali evangelický farář Miloš Rejchrt a Jan Ratiborský ze sboru od Jákobova žebříku v Kobylisích.

Tak jako kostel sv. Václava, který je umístěn ve středu nemocnice a jehož věž již z dálky upozorňuje všechny příchozí na transcendentální rozměr jejich životů, ať už se považují za věřící či nevěřící, tak i Tým spirituální péče se snaží z tohoto pomyslného srdce nemocnice přicházet na všechna oddělení a svou přítomnosti připomínat jejím pacientům a zaměstnancům existenci hodnot, které dávají smysl i lidskému utrpení a smrti.

Vlajkovou lodí spirituální péče a hagioterapie v Psychiatrické nemocnici Bohnice je už bezmála čtvrtstoletí opět kostel sv. Václava a tak doufejme, že mu bude ještě dlouho dout dobrý vítr do plachet, aby jeho plavba po znovuvysvěcení trvala déle, než jak tomu bylo po jeho prvním vyplutí. Za tím účelem je možné přispět na dárcovský účet 16434081/0710, variabilní symbol 0091, jehož majitelem je PNB.


 
Seznamy:

Přehled duchovní správy v Psychiatrické nemocnici Bohnice do února 1948
Od 1.12.1909 P. Otakar Hruška.
Od 15.12.1939 P. Jaroslav Karásek, SDB
Od 5.6.1942 P. Josef Muška, SDB
Od 30.3.1944 znovu P. Jaroslav Karásek, SDB
1951 byl kostel sv. Václava uzavřen a ústavní duchovní správa zrušena.

Přehled duchovní péče v Psychiatrické nemocnici Bohnice po listopadu 1989
Vlastní duchovní správa v PNB nebyla už obnovena, ale byla v roce 2009 nahrazena Týmem spirituální péče, který od 1.5.2009 koordinuje Mgr. Jaromír Odrobiňák. Katolická duchovní služba je zajišťována farní duchovní správou při kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích, v jejímž čele se postupně vystřídali a v kostele sv. Václava sloužili mše svaté:
Od 11.2.1993 P. Václava Duchek
Od 1.9.2002 P. Radek Kuchař, SDB
Od 1.1.2006 P. Pavel Klimovič, SDB

Další duchovní pravidelně působící v Psychiatrické nemocnici Bohnice

Od 1.9.2008 byl jmenován jako nemocniční kaplan v PNB P. Jan Kofroň, který byl 1.7.2011 ustanoven Arcibiskupstvím pražským rektorem kostela sv. Václava v Bohnicích.
Od roku 1994 jsou v nemocničním kostele sv. Václava slouženy rovněž evangelické bohoslužby, při jejich vysluhováni se postupně vystřídali: Jiří Štorek, Miroslav Erdinger, Tomáš Drobík, Miloš Rejchrt a Ondřej Kolář.
Od dubna 2010 jsou v nemocničním kostele slouženy též husitské bohoslužby Jiřím Chválou.
 
Prameny:
Otakar Hruška – Pamětní kniha duchovní správy Královského českého zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích (archiv PNB).
Josef Tichý – Historie Bohnické psychiatrie (Galén 2006) a osobní rozhovory.
Prokop Remeš, Alena Halamová: Nahá žena na střeše (Portál 2004) a osobní rozhovory.

Odkazy:
Dokument ČT 24 o nemocničním kaplanství (video).
Video o duchovní péči v PN Bohnice (video).
Extremistické náboženské společnosti a sekty v ČR (audio).
Vánoční koncert Osmikvítek, 6.12.2015 (video).
Hagioterapiie

Kodex vychází z mezinárodních i národních dokumentů. Mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech vytvářejí obecné standardy a poukazují na práva, která jsou globální společností akceptována (1).
Spirituální péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu s úctou k důstojnosti lidské osoby z judo-křesťanské perspektivy, věnujeme pozornost jeho sociálnímu okolí, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje.
Pracovníci, kteří o něj v různých zdravotnických zařízeních pečují, se mu s ohledem na existenciální, duchovní a náboženské potřeby snaží zprostředkovat zdroje víry, kulturní hodnoty i podporu společenství.
Nemocniční kaplani a dobrovolníci jsou ve vztahu k pacientům, příbuzným, jiným jim blízkým osobám i pracovníkům ve zdravotnických zařízeních zavázáni dodržovat tyto etické zásady:

  1. proklamovat, respektovat a chránit nedotknutelnou hodnotu a důstojnost každé osoby;
  2. s úctou respektovat existenciální a duchovní rozměr utrpení, nemoci a smrti;
  3. bez vnucování přibližovat uzdravující, podpůrnou, usměrňující a smiřující sílu náboženské víry;
  4. dbát na to, aby spirituálním potřebám lidí z různých náboženských nebo kulturních prostředí bylo vyhověno při respektování osobního přesvědčení pacienta a i pracovníka;
  5. přispívat k ochraně pacienta před nevhodnou duchovní vtíravostí nebo proselytismem;
  6. poskytovat podpůrnou spirituální péči zejména empatickým nasloucháním a s porozuměním vnímat stavy úzkosti, obav a znejistění;
  7. zprostředkovat či poskytovat bohoslužbu, obřady a svátosti podle potřeb pacienta a svých vlastních možností, daných řádem té které církve;
  8. přijímat případné úkoly v multidisciplinárním zdravotnickém týmu, jsou-li do něho zařazeni;
  9. působit jako zprostředkující a smírčí osoby v konfliktních situacích;
  10. nevyužívat těžké situace pacienta ani informací, přijatých v souvislosti se spirituální péčí, ve svůj prospěch;
  11. zachovávat mlčenlivost o svěřených důvěrných informacích
  12. rozvíjet a udržovat požadované znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti své práce;
  13. v případě potřeby zprostředkovat kontakt s duchovními vlastní církve;
  14. chápání služby nemocničního duchovního je primárně neevangelizační

(1) Dokumenty relevantní pro pastoraci v nemocnicích jsou:
Všeobecná deklarace lidských práv; Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech; Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace; Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen; Úmluva o právech dítěte; Helsinské deklarace Světové lékařské organizace. Revidovaná verze 2000.09.01; Úmluva o lidských právech a biomedicíně. (1.10.2001); Etický kodex práv pacientů. (1992); Ochrana lidských práv a důstojnosti
nevyléčitelně nemocných a umírajících. Rada Evropy (červenec 1999); Pařížská charta proti rakovině; Charta práv dětí v nemocnici; Standardy pro zdravotní kaplanství v Evropě. (2002); Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice; Doporučení Rec (2003) 24 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům Organizace paliativní péče a Příloha k Doporučení; Charta práv duševně nemocných; Charta práv seniorů.

Fotogalerie