Propuknutí závažné duševní nemoci člověka obvykle zaskočí. Zaskočena náhlým projevem duševního onemocnění bývá i rodina. Komunikace s rodinnými příslušníky a blízkými pacientů je velmi důležitou oblastí naší práce.
Edukace a informování rodinných příslušníků a dalších blízkých se uskutečňuje různými formami. Vedle rozhovorů s ošetřujícími lékaři a primáři na odděleních (kteří ale mají limitované časové možnosti), lze nezbytnou orientaci získat i na pravidelných setkáních rodičovské skupiny, při konzultacích se sociálními pracovníky, či se zástupci rodičovských a pacientských organizací, kteří s nemocnicí spolupracují.
Informovat rodinné příslušníky o zdravotním stavu nemocného může ošetřující lékař nebo primář pouze se souhlasem pacienta. Jiným členům zdravotnického personálu je podávání informací o léčených osobách a jejich zdravotním stavu zakázáno. Komunikace s blízkými se ovšem netýká pouze aktuálního zdravotního stavu pacienta. Zahrnuje daleko širší oblast informací, která se vztahuje k péči o rodinného příslušníka.
Spolupráce s rodinnými příslušníky nebo dalšími blízkými lidmi je pro příznivý vývoj léčby velmi důležitá. Vážně duševně nemocní lidé pomoc a podporu svých blízkých nutně potřebují. Rodiče, partneři, ale i sourozenci a další blízcí lidé mohou zvládnout náročnou situaci při duševním onemocnění člena rodiny jen pokud budou mít dostatek potřebných informací.
