# Akutní péče III.

Domů / LÉČBA / Akutní péče III.

rimariát Akutní péče III. vede MUDr. Milan Šindlář, MBA
Vrchní sestra: Mgr. Tošnarová Hana PhD.

MUDr. Milan Šindlář

MUDr. Milan Šindlář, MBA

Mgr. Hana Tošnarová, Ph.D. Segment akutní a následné péče I

Mgr. Tošnarová Hana PhD.

Primariát akutní péče III. se skládá ze dvou oddělení a zajišťuje jak akutní, tak komplexní psychiatrickou a psychoterapeutickou péči.

Akutní příjmové oddělení 1 má dvě nezávislé léčebné stanice pro léčbu psychiatrických onemocnění pouze pro ženy. Akutní oddělení je v I. patře a subakutní oddělení v přízemí, obě disponují 20-ti lůžky.
Oddělení 3 je koedukované, to znamená, že zde jsou na oddělení muži a ženy společně a disponuje 18 lůžky s možností v indikovaných případech přejít do našeho denního stacionáře. Druhou možností je přihlásit se pouze do stacionárního programu.

Obě části primariátu jsou pro  nemocné ve věku obvykle od 18 do 65 let a zabývají se komplexní škálou psychických poruch mimo závislostní problematiky.


Příjmové oddělení pro ženy oddělení 1

Akutní příjmové uzavřené oddělení 1 má na starost pomoc pacientům v těžších stavech psychické nemoci, které již nejsou zvladatelné ambulantní formou péče.

Máme zde akutně zhoršené pacientky se všemi psychiatrickými diagnózami. Jsou tady nemocné trpící těžšími neurotickými stavy, kolísáním nálady, či schizofrenií a jinými psychózami. Taktéž se na oddělení může dostat pacientka  po akutní těžké traumatické situaci, kterou nevyřeší ambulantní péče nebo krizová intervence a má další následky. Do takové situace se může dostat každý z nás.

Termín „uzavřené oddělení“  znamená, že volnější pohyb mimo budovu mají pacientky, až po zaléčení nejakutnějšího psychického stavu, ve kterém by sobě nebo okolí mohly přivodit újmu. Proto rozvolňování režimu je v několika na sebe navazujících krocích, aby si pacientky postupně opět zvykaly na jistou míru zátěže. Požadavky na ně kladené jsou v takové míře, aby se nezhoršoval průběh jejich psychického onemocnění a mohly se postupně vracet k „normálním“ činnostem běžného života.

Někdy je dobré začít společnými vycházkami s personálem a terapeutickými aktivitami mimo oddělení. Následně mají pacientky z oddělení vycházky do areálu nemocnice, dále několikahodinové či celodenní propustky mimo areál nemocnice a postupně i víkendové propustky. Způsob vycházek je vždy individuální a vychází z aktuálního psychického stavu nemocné po vzájemné dohodě s lékařem.
Na příjmovém akutním oddělení jsou pacientky hospitalizovány, pouze bezprostředně nutnou dobu, která nepřevyšuje  obvykle rámec 2 týdnů. Na   subakutním oddělení pro  ženy mohou být pacientky hospitalizovány po dobu padesáti dnů.

Naším cílem je pomoci nemocným v tíživém psychickém stavu postupně nalézat rovnováhu, vlastní kompetence a vnitřní zdroje v posunu v léčbě. Proto je v popředí vzájemná snaha najít s pacientkou společný terapeutický plán, který je vždy ryze individuální tak, aby bylo možné onemocnění co nejefektivněji a nejrychleji zaléčit. Především u psychotických onemocnění (např. schizofrenie), ale i u mnohých dalších je nutné užívat psychofarmaka. Jedním z našich prvních úkolů je pacientce vysvětlit smysluplnost jejich podávání tak, aby se jich neobávala a měla nadále důvěru v naší péči. Jestliže lidé s těmito diagnózami neužívají léky dle dalších doporučení, či léky vysazují bez konzultace s ambulantním psychiatrem, je vývoj jejich onemocnění prokazatelně horší.

V neposlední řadě je naším úkolem pacientku poučit o typu psychického onemocnění, jeho dalších rizicích, případné nutnosti navázat spolupráci v psychiatrické ambulanci a užívat léky. Případně se zaměřit na psychoterapeutické intervence, které by nemocné pomohly dále její stav zlepšovat. Hlavním smyslem léčby je navázání na prevenci a naplánovat smysluplné doléčování. V ideálním případě tak, aby se pacientky již na psychiatrické lůžko nemusely vrátit a zvládaly dále své případné psychické obtíže ambulantní formou. Pokud je však rehospitalizace nutná, tak je naším cílem, aby proběhla ideálně s důvěrou, že společně dojdeme opět ke zlepšení psychického stavu. V tomto ohledu jsme realisté, neboť pouze lůžková léčba obvykle celý komplexní problém psychické nemoci nevyřeší a bez dalšího řádného a odpovědného doléčování není dlouhodobý výsledek léčby zcela jistý.

Otevřené oddělení pro 18 pacientů, poskytuje komplexní specializovanou psychiatrickou péči s důrazem na skupinovou a individuální psychoterapii. Léčí se zde především pacienti s neurotickými obtížemi, stavy po zažitém těžkém životním traumatu vyžadujícím hospitalizaci, či obtíže, do kterých významně zasahují osobnostními rysy pacienta.

Úvodem je nutné poznamenat, že nejsme schopni řádně pomoci lidem, kde  se v popředí objevuje problematika užívání alkoholu a jiných návykových látek, proto do programu takové pacienty nezařazujeme a věnuje se jim obvykle program odd. 16.

Na psychoterapeutické oddělení přicházejí pacienti buď překladem z akutních oddělení nemocnice, či po zvážení přijímajícího lékaře, tedy   pacienti  indikováni ambulantním psychiatrem se srozumitelnou zakázkou k léčbě, kterou dále rozvíjejí. Délka pobytu je individuální, vychází z terapeutického plánu, zdravotního stavu a domluvy s ošetřujícím lékařem, nejdéle však 50 dní. V průběhu léčby může pacient v indikovaných případech přejít z lůžka do stacionáře, kde docházkovou formou pokračuje ve stejném terapeutickém programu viz „Denní stacionář“. Nebo uzavírá svoji léčbu přímo z lůžka a tvoří si plán ambulantního doléčování formou psychiatrické i psychoterapeutické péče. Při odchodu z psychoterapeutického oddělení je velmi žádoucí navázat v další psychoterapeutické práci.

Oddělení pracuje systémem terapeutické komunity, která podněcuje k  aktivní účasti klientů na léčbě a spoluúčast na provozu oddělení. Jde o intenzivní formu léčby, jež vyžaduje jistá pevná pravidla. Jeho dodržování je pro všechny pacienty na oddělení závazné. Cílem pobytu je, aby pacient lépe porozuměl sám sobě, své životní situaci i vztahům s druhými. Prostředkem k tomu je sdílení svých těžkostí a svých problémů s druhými v celé komunitě, ale především pak v rámci skupinové terapie. K tomu jako doplněk je možné využívat intenzivní individuální sezení, či studium tematické literatury.

V rámci ukončování lůžkové léčby či stacionáře je nabízeno setkání týmu / psycholožky, lékaře atd./ s pacientem a rodinného příslušníka, či blízké osoby s motivací probrat jeho plány do budoucna a možné podpůrné mechanismy z pohledu blízkých,

Léčba na oddělení je pro pacienty motivované a otevřené sebereflexi.  Pokud pacient motivaci ztratí, nebo závažným způsobem nerespektuje pravidla oddělení, nemá další pokračování v programu smysl.


Koedukovaný psychoterapeutický Denní stacionář III.

Část oddělení aktuálně pracuje formou denního stacionáře, to znamená, že klienti docházejí každý den na intenzivní psychoterapeutický program v pevném časovém rámci.

Stacionář poskytuje komplexní psychiatrickou péči s důrazem na skupinovou psychoterapii. Léčí se zde především klienti s neurotickými a posttraumatickými stavy a obtížemi, ale i klienti, jejichž  psychické stavy, mohou souviset s jejich strukturou osobnosti. Program může navazovat na lůžkové oddělení 3, nebo je léčba započata přímo stacionářem.

Pokud potencionální pacient přichází „ z venku“ nebo z ambulantní péče, musí projít tzv. přijímacím pohovorem se členem terapeutického týmu, kdy se společně s klientem hodnotí výtěžnost programu pro každého zcela individuálně. Je potřeba zmapovat okolnosti, které by mohly bránit zařazení do stacionáře, kterým může být např. závislost na alkoholu a jiných návykových látkách.

„Délka pobytu je stabilně dána na 6 týdnů“, s možností přístupu do komunity každé pondělí.

V případě přechodu z lůžkové péče je délka pobytu individuálně nastavena s terapeutickým týmem.

Stacionář pracuje taktéž systémem terapeutické komunity, která zajišťuje aktivní účast klientů na léčbě. Tento systém léčebného přístupu Vám může nejefektivněji pomoci porozumět sám sobě, své životní situaci i vztahům s druhými. Také již během docházky můžete některé věci ve svém životě měnit tak, abyste se cítili lépe. Prostředkem k tomu je společně s lůžkovými pacienty, jak již bylo řečeno výše, sdílení svých těžkostí a svých problémů s druhými v celé komunitě, ale především pak v rámci skupinové terapie.

Léčba na oddělení je pro skutečně motivované klienty. Pokud pacient motivaci ztratí, stává se léčba málo efektivní a smysluplnou. Jde o intenzivní formu léčby, jež vyžaduje jasný řád, jedině pak jsme schopni našim klientů opravdu pomoci.
Absolvování stacionáře bývá ve většině případů teprve „dobrý“ začátek pro intenzivní práci na sobě. Proto před ukončením je vhodné si naplánovat další doléčování, případně formu psychoterapeutické péče, která by měla pomáhat dlouhodobě udržovat zlepšenou psychickou kondici.